Podle náměstka ministra hospodářství Valentina Valentiniho spočívá obnova evropské konkurenceschopnosti v propojení inovací, strategické autonomie a udržitelnosti.
Italský a evropský průmysl prochází transformací. Co je třeba udělat pro to, abychom se vrátili k dynamickému růstu?
Italský a evropský průmysl zažívá bezprecedentní transformaci, té dominují hned dva přechody, ekologická tranzice a digitalizace. Tyto procesy představují obrovskou příležitost pro růst, ale i riziko ztráty konkurenceschopnosti, pokud nebudou doprovázeny koordinovanými a konkrétními průmyslovými politikami. Typickým odvětvím, které se potýká s touto výzvou, je automotive, počínaje přechodem na elektromobilitu a digitalizací odvětví konče, celý tento výrobní ekosystém se musí rychle vyvíjet.
Clean Industrial Deal je krok vpřed, ale abychom se vyrovnali s globálními změnami, potřebujeme cílenější akce. Musíme vybudovat samostatnou průmyslovou základnu v kritických hodnotových řetězcích, abychom snížili naši závislost na třetích zemích a posílili ekonomickou bezpečnost. Zároveň bude potřeba strukturovaných evropských pobídek, které podpoří ekologickou a digitální tranzici, a jednodušší a harmonizované předpisy.
Konkurenceschopnost prochází ale také skrze vzdělávání: přechod vyžaduje nové kompetence a stabilní synergie mezi podniky, vysokými školami a výzkumnými středisky. Dále budou potřeba finanční nástroje určené malým a středním podnikům, které jsou základem Made in Italy a evropské výroby. Jedině tím, že propojíme strategickou autonomii, inovace a průmyslovou soudržnost, můžeme z tohoto přechodu udělat nástroj pro udržitelný růst jak Itálie, tak Evropy.
Myslíte si, že USA mohou představovat příležitost pro posílení evropské spolupráce?
Téma celních poplatků nemůžeme chápat jen v negativním duchu. V situaci, kdy je svět poznamenán geopolitickými napětími a nejistotou trhů, je třeba se na důsledky a příležitosti, které z cel plynou, podívat vyváženě.
Cla uvalená Spojenými státy zasáhla do italské i evropské ekonomiky, mohou ale představovat i podnět pro posílení společných hodnotových řetězců, podporu domácí výroby a snížení závislosti na vnějších trzích. Zároveň jsou příležitostí k upevnění vnitřní spolupráce v rámci Evropy, zejména ve strategických odvětvích, jakými jsou automotive, elektronika a udržitelná mobilita. Itálie a Česká republika se vyznačují výraznou tradicí komplementární výroby, mohou tak těžit ze sdílených projektů, jejichž cílem jsou inovace nebo průmyslový rozvoj.
Na globální úrovni tento scénář podporuje diversifikaci cílových trhů: Itálie, v souladu se strategií EU, posiluje vztahy s mimoevropskými zeměmi s vysokým potenciálem, i díky mnoha dohodám o volném obchodu podepsaným Unií.
A konečně, vnější tlak se může stát podnětem pro inovace a produktivitu: v konkurenčním prostředí ta skutečná výhoda spočívá v kvalitě, technologii a přidané hodnotě.
Jak dnes hodnotíte hospodářské vztahy mezi těmito dvěma zeměmi a která odvětví nabízejí největší růstový potenciál?
Hospodářské vztahy mezi Itálií a Českou republikou jsou stále pevné a dynamické. V období od ledna do července letošního roku, dosáhla vzájemná obchodní výměna 9,35 miliard euro, to je 2,3% nárůst oproti roku 2024. Itálie potvrdila svou pozici 6. největšího dodavatele a 7. největšího odběratelského trhu vůči České republice, je to jasný důkaz síly hospodářských vztahů mezi oběma zeměmi.
Ústřední roli tu hraje i Italsko-česká obchodní komora, která podporuje dialog mezi podniky a institucemi: akce, jakou byla např. konference Czech Leaders Meet Italy ukazují konkrétní výsledky této spolupráce.
Těžištěm obchodní výměny zůstává odvětví automotive: Itálie vyváží díly a technologie, dováží naopak automobily a vysoce inovativní díly. Zároveň i automatizace, robotika a průmysl 4.0 nabízejí nové příležitosti pro společný růst.
I infrastruktury a ekologická tranzice představují strategická odvětví, zmínit je třeba společné projekty v oblasti dálniční sítě, železnice a udržitelných energií. A konečně také kosmický výzkum se ukazuje jako odvětví s vysokým potenciálem díky společné výrobní tradici a spolupráci jak bilaterální, tak v rámci ESA.
Jak hodnotíte výsledky, kterých bylo dosaženo, pokud jde o revizi ekologických norem a jaká byla role spolupráce s Českou republikou?
Itálie podporuje zelenou tranzici, je o ní přesvědčena, ale zároveň uplatňuje i pragmatický přístup, který bere v úvahu dopady na průmysl. V rámci EU jsme, spolu s dalšími členskými státy, předložili non-paper týkající se mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM) s požadavkem na jeho revizi, aby se zajistila ekologická tranzice, která bude spravedlivá a konkurenceschopná. Některé návrhy byly přijaty, byla zavedena větší proporcionalita, ale je tam stále určitá rigidita, na kterou mohou doplatit výrobní řetězce a které mohou způsobit zpomalení investic.
V tomto kontextu byla spolupráce mezi Itálií a Českou republikou rozhodující: společná pozice posílila uskupení států, které žádají udržitelnější přechod i z pohledu průmyslu. Je to konkrétní příklad, jak může evropská spolupráce vybalancovat ekologické ambice a hospodářský růst.
Náš cíl zůstává jasný: propojit rozvoj a udržitelnost a učinit z Evropy lídra ekologické tranzice, aniž bychom obětovali naši výrobní základnu.
Jaké jsou hlavní novinky v projektu Tranzice 5.0 a s jakou finanční podporou se pro podniky počítá v roce 2026?
Rok 2026 bude přelomovým okamžikem: s koncem národního plánu obnovy a odolnosti (PNRR) definujeme nové průmyslové politiky, abychom zajistili kontinuitu a efektivitu podpory poskytované podnikům. Na základě zkušenosti z programů Průmysl 4.0 a Tranzice 5.0 podpoří zákon o státním rozpočtu 2026 program Tranzice 5.0 z národních zdrojů 4 miliardami eur.
V programu se snoubí technologická a ekologická transformace, soustředí se na vlastní výrobu elektrické energie, efektivitu procesů a snížení spotřeby. Cílem je podpořit inovace, konkurenceschopnost a zaměstnanost, rozšíření digitálních a inteligentních technologií ve všech průmyslových odvětvích.
Důležitou novinkou je větší flexibilita díky použití vnitrostátních prostředků, což umožňuje překonat omezení evropského principu DNSH. Tímto způsobem budeme moci podpořit i podniky s vysokou energetickou spotřebou v odvětvích jako jsou chemie, hutnictví, sklářství, papírenský průmysl nebo zpracování keramiky, která byla doposavad v přístupu k financím znevýhodněna.
Chceme tak podnikům umožnit vytvoření podmínek, kde by mohly skutečně inovovat, snížit byrokratickou zátěž, podpořit tu dvojí transformaci a zajistit možnost stabilního plánování a jistotu investic.
Zdroj fotografií: Valentino Valentini a CAMIC
