Michala Adamovského členové Italsko-české obchodní a průmyslové komory znají z akcí komory, které již mnoho let dokumentuje. Vedle toho se Adamovský věnuje i volné fotografické tvorbě, kterou si lze prohlédnout na sólové výstavě Broken Flowers, kurátorované Davidem Koreckým. Výstava se až do 20. února koná v expozičních prostorách Artium by KKCG v Praze. Adamovský se věnuje tématu umělecké apropriace (přivlastnění cizí fotografie) z pohledu autorského práva. O tématech spojených s uměním a právem pravidelně externě přednáší na vysokých uměleckých školách. S Adamovským jsme mluvili i o proměnách fotografie v důsledku umělé inteligence.
Jaká jsou hlavní témata vaší umělecké tvorby?
Asi nejlépe to odráží právě má aktuální výstava Broken Flowers, která je dialogem klasické velkoformátové fotografie a dalších experimentálních objektů. Sám sebe jsem nedávno nazval „experimentátorem s negativy a pozitivy“, což v sobě záměrně nese víceznačnost. A zároveň mám nutkání zkoumat hraniční situace spojené s obrazem. Jedním z klíčových hesel výstavy i způsobu její prostorové instalace v podobě zdi je „zlom“. Výstava jako celek vybízí k hlubší reflexi některých otázek současného světa. Například úvodní dílo na pozvánce k výstavě vzniklo ve spolupráci s prestižním mezinárodním výzkumným laserovým centrem ELI Beamlines v Dolních Břežanech. Jedná se o středoformátový barevný negativ exponovaný v roce 2013 při pohledu z Čínské zdi, který jsem v roce 2019 intenzivními pulsy laseru v laboratořích ELI perforoval. Z konkrétního fotografického obrazu se tak díky „střelbě světlem“ stává spíše struktura, záznam pravidelných stop, kde původní obraz zůstává v další vrstvě.
Část vystavených fotografií se týká pouštní krajiny v blízkosti Mrtvého moře. Čím vás tamní atmosféra zaujala?
Vystavená série syrových analogových fotografií s názvem Krátký příběh o ostrově vznikla v roce 2013, tedy ve výrazně odlišné konstelaci, než která je na Blízkém východě dnes. V té době měly snímky spíše ekologický podtext, byť již tenkrát celý koncept vznikal s intuitivním vnímáním místních geopolitických tenzí. Hladina Mrtvého moře klesá v některých letech i o jeden metr ročně, což je obrovská rychlost, a některé pobřežní oblasti – včetně místa, kde jsem fotil – musely být z důvodu bezpečnosti ohrazeny plotem. Země se tam začíná propadat. To je zajímavý paradox. V době růstu hladin světových moří a zaplavování pobřežních oblastí tam naopak moře pevnině ustupuje. Místní krajina je plná kontrastů. U Mrtvého moře jsem byl na témže místě několikrát. Během poslední návštěvy jsem nakonec nafotil v noci s bleskem monumentální uschlé datlové palmy – připomínaly mi noční chodce, které proud světla zastavil v čase uprostřed vyprahlé pouště. Místo bylo zároveň nebezpečné, ale stejně jsem se na to území vydal. Nyní po 12 letech budeme vlivem událostí na Blízkém východě na stejné fotografie z cyklu Krátký příběh nahlížet pravděpodobně ve více významech. Jejich hledání je již na divácích samotných.
Jak se vám ve vaší profesi daří spojovat uměleckou tvorbu a focení na zakázku?
Volnou a užitou tvorbu od sebe velmi striktně odděluji. Volnou prezentuji pod svým jménem, užitou v rámci studia adam & costey. Zároveň musím říci, že mám velmi zajímavé klienty od světových technologických společností přes výrobní provozy až po neziskové organizace, jako je třeba Prague AI. Mají rádi můj styl a dávají mi v něm volnou ruku, což je skvělé. V oblasti užité fotografie se živím primárně dokumentární fotografií jak pro české, tak i německé agentury, což mi umožňuje dostat se mimo jiné i na velmi zajímavé odborné vědecké konference s výrazným mezinárodním přesahem. Tyto zkušenosti pak ovlivňují i mé přemýšlení o volné galerijní tvorbě. Někdy je samozřejmě náročnější zkoordinovat všechny oblasti fotografie, kterým se věnuji. V současné době se ale všechny prostřednictvím výstavy Broken Flowers propojily a mám z toho radost. Během let jsem zjistil, že toto rozkročení potřebuji jak pro tvůrčí, tak i odbornou přednáškovou činnost. Lépe se totiž vykládá studentům o fotografii, umění a právu, pokud můžete čerpat z vlastních zkušeností z galerijního i zakázkového prostředí jak v tuzemsku, tak v zahraničí. Naprostá většina studentů a absolventů uměleckých škol kombinuje ve výsledku volné umělecké projekty a tvorbu na zakázku, aby se uživili. Tak se jim snažím těmito „soft skills“ na cestě pomoci.
Na školách přednášíte i o právních aspektech fotografické tvorby. V čem spočívá tato aktivita?
Přednáším primárně o fotografii a autorském právu. Tato oblast mi je nejbližší a cítím se v ní nejlépe. Mluvím o tom, jak správně licencovat vlastní fotografickou tvorbu a dostat za její užití ideálně i důstojně zaplaceno, o vztazích mezi umělcem a galerií, umělcem a klientem, jakým způsobem řešit situace při neoprávněném užití vlastních fotografií. Je to často kombinace práva, umění, psychologie a taktického vyjednávání. V rámci neziskové organizace Fair Art, kterou jsem v roce 2015 spoluzakládal a nyní jsem jejím ředitelem, se snažíme o edukativní činnost v širší oblasti práva duševního vlastnictví, které zahrnuje i práva průmyslového vlastnictví. Nejen na školách, ale i v rámci kulturních institucí včetně veřejných a soukromých galerií. Pořádáme zdarma přednášky pro veřejnost, publikujeme, celkově se v rámci našich možností snažíme po právní stránce pomáhat české výtvarné scéně a kultivovat ji.
Vaši disertační práci jste věnoval přivlastňování cizích fotografických děl. To je teď s nástupem aplikací umělé inteligence velké téma...
Tehdejší doktorská komise na FAMU to tak v roce 2014 nevnímala. Apropriace ve fotografii a její právní limity byla v té době spíše minoritním tématem, které se více či méně řešilo v uměleckém prostředí, minimálně pak v prostředí právním. Vzhledem k mému předchozímu studiu práv i fotografie se tak téma nabízelo a já začal na základě případových studií hledat odpověď na to, v jakých případech může směřovat apropriace (tzv. přivlastnění) cizí fotografie k synergii a kdy již ke kolizní situaci. Byl to jakýsi základní výzkum problematiky, kterou akceleroval nástup AI, který přišel v podstatě přesně v době odevzdání hotového textu práce na začátku roku 2023. Již na začátku výzkumu jsem umělce upozorňoval, že bezvýhradné přijetí apropriace jako uměleckého principu má i svá rizika. Nyní se na dílech umělců, kteří si cizí díla přivlastňovali (a apropriaci jako uměleckou strategii schvalovali), učí AI generovat další obrazy a ti samí umělci se ozývají, že je to neoprávněný zásah do jejich práv.
Jak si myslíte, že nové technologie, jako právě aplikace umělé inteligence, změní profesní oblast užité fotografie?
Nové technologie jako umělá inteligence budou stále efektivněji pomáhat při řešení většiny rutinních úkolů, spojených například s obrazovou postprodukcí, vytvářením moodboardů atd. Konkrétní dopad bude záležet na specializovaném oboru fotografie. Dnes již vidíme, že spíše negativní dopad mají nástroje AI na obory fotografie, které se zaměřují například na reklamní kampaně. Pokročilá obrazová postprodukce je stále rychlejší a hlavně levnější nástroj než dřívější stavění či klíčování složitých scén. Naopak v oboru dokumentární/reportážní fotografie aktuálně problém nevidím. Spíše mezi kolegy sleduji nárůst poptávky po kvalitních obrazových výstupech. Všichni, nejen firmy, se potřebují prezentovat. A nějakou dobu to tak bude, pokud nezačnou na akcích a konferencích létat drony, které budou bezpečně a ze všech úhlů pořizovat snímky, nebo se bude schopen mezi stovkami lidí nekolizně pohybovat robot s fotoaparátem, sadou objektivů a stále nabitou baterií. Otázkou však je, jestli takového fotografa budete na konferenci chtít. A další otázkou je, jak se u takového focení budeme my jako lidé cítit. U některých zakázek můžeme v poslední době vidět (ne)překvapivý trend návratu ke klasické analogové filmové fotografii jak barevné, tak černobílé. Bez retuší, velkých barevných zásahů, s autorským rukopisem a přesahem vnímavého tvůrce. S autorem, se kterým si můžete potřást rukou a zajít s ním na kafe, aby vám řekl, jak uvažuje o své tvorbě. Pro tvůrčí autory vidím jejich budoucnost pozitivně.
Fotografie: Artium / adam & costey studio
Odkaz na video o výstavě k naleznutí na oficiálních stránkách KKCG.
