Prezident republiky Miloš Zeman se zúčastnil představení českého vydání knižního rozhovoru italského novináře Antonia Cariotiho s československým exulantem Jiřím Pelikánem, který pod názvem Jiří Pelikán – Nepohodlný exulant vydalo nakladatelství Novela Bohemica. Představení proběhlo v úterý 6. října v kapli Italského kulturního institutu v Praze za přítomnosti italského velvyslance Alda Amatiho a ředitele IKI Giovanniho Scioly.
Prezident Miloš Zeman svoji přítomností vzdal hold československému politikovi Jiřímu Pelikánovi, který byl v barvách Italské socialistické strany dvakrát zvolen do Evropského parlamentu (1979-1989), a také Itálii, která přijala tuto stěžejní osobnost Pražského jara. “Všichni z nás, kdo žijí v politice, vědí, jak těžké je získat místo na kandidátce, ať už do Evropského nebo domácího parlamentu, a je prakticky nemožné pro cizince, kde se všichni rvou o místa na volitelných pozicích, aby získal možnost jako jediný československý poslanec ve svobodném světě reprezentovat svoji vlast,” poukázal na politické schopnosti Jiřího Pelikána Miloš Zeman. “Chtěl bych tedy poděkovat Itálii, italskému lidu a také italskému politikovi Bettinovi Craximu za to, že Jiřímu Pelikánovi umožnili být hlasem svobodného Československa v Evropském parlamentu”.
Prezident Miloš Zeman však také vyjádřil jisté politování, že na Jiřího Pelikána se tolik nevzpomíná, a to ani v jeho rodné Olomouci. “Vítám mezi námi dva náměstky olomouckého primátora. Bývalý primátor mi třikrát slíbil, že v Olomouci pojmenuje náměstí nebo minimálně ulici. Nemám rád lidi, kteří neplní své sliby,” řekl Zeman a zdůraznil, že Jiří Pelikán svou ulici již má jak v Římě tak v Milánu.
V širších historických souvislostech, a to především ohledně období 50. let a Pražského jara, uvedl Pelikánovu osobnost známý spisovatel Pavel Kohout. “Naši generaci poznamenaly tři velké události: hospodářská krize a válka, Mnichovská dohoda, která byla vnucena zemi, jež se chtěla bránit nacistické invazi, a osvobození ze strany Rudé Armády,” uvedl Kohout. “Po válce jsme chtěli všechno změnit, ale šli jsme od čerta k ďáblu, od Hitlera ke Stalinovi. Po projevu Chruščova tak byly jen tři možnosti: skočit z okna, stát se tajemníkem Gustáva Husáka, jak se stalo jednomu mému kamarádovi, nebo zkusit napravit chyby, jak se o to pokusil během Pražského Jara Jiří Pelikán. V exilu pak byly dvě opravdu významné osobnosti, Pavel Tigrid a Jiří Pelikán. Po návratu svobody se však Pelikán cítil doma podobně osamocen jako v průběhu exilu.”
Svoji vzpomínku přidala i vdova po Jiřímu Pelikánovi, herečka a divadelní dramaturgyně Jitka Frantová, jež připomněla hlavně období Pražského jara, kdy Pelikán řídil Československou televizi, a pak exil v Itálii. “Březněv chtěl Pelikánovu hlavu, protože považoval ČT za sídlo kontrarevoluce. Po invazi byl Pelikán přidělen na velvyslanectví v Římě, a když se kruh začal uzavírat, tak se rozhodl pro exil, a to nikoliv ze zbabělosti ale aby mohl pokračovat svůj boj za svobodu,” připomněla Jitka Frantová. “A v exilu to nebyla lehká léta, všechno jsme ztratili, byli jsme v zahraniční zemi bez práce, obydlí a bez dokladů, neznali jsme jazyk, ztratili jsme občanství a byli jsme pronásledování tajnou policii. To vše jsme překonali i díky vřelému přijetí ze strany Italů.”
Pro Jitku Frantovou přišla v průběhu setkání dobrá zpráva, protože prezident Zeman oznámil, že ji udělí státní vyznamenání. “Jitka Frantová totiž není jen ženou významného muže, ale především výbornou herečkou a autorkou divadelního představení Moje Pražské Jaro, které bylo poprvé uvedeno v Římě za přítomnosti italského prezidenta Napolitana,” odůvodnil své rozhodnutí Miloš Zeman.
Zdroj fotografie: Italský kulturní institut
