V pondělí 9. listopadu byla uspořádána konference o ekonomických a politických potenciálech a perspektivách Itálie Italy today and tomorrow: opportunities and challenges. Konference byla pořádána Fakultou sociálních věd UK ve spolupráci s Italskou ambasádou v Praze a Italským kulturním institutem v Praze. Hlavním řečníkem byl známý italský politolog a předseda společnosti Ipsos Italia Nando Pagnoncelli. CamicNet se s ním setkal pro exkluzivní rozhovor.
Jaké jsou podle Vás hlavní výzvy, kterým se bude muset Itálie postavit čelem v blízké budoucnosti?
Největší výzvou je zcela jistě posílení hospodářského oživení. Z našich výzkumů vyplývá, že dvě třetiny mladých stále bydlí s rodiči, 25% domácností by se s obtížemi vypořádalo s neočekávaným výdajem tisíc eur a 60% domácností by se nevypořádalo s mimořádným výdajem deset tisíc eur. Itálie se však bez pochyby může spolehnout na svoji podnikatelskou síť díky přítomností zhruba pěti milionů firem a podnikatelů. V mnoha případech jde o velice kvalitní firmy. Stačí připomenout, že Itálie zastává jednu ze třech nejvýznamnějších světových pozicí v 950 z 5 tisíců kategorií obchodovaného zboží. Proto je důležité, aby se podniky orientovaly na vývoz ještě intenzivněji, než v minulosti.
Mnoho mezinárodních institucí, např. Mezinárodní měnový fond či Evropská komise, upozorňují, že hlavním motorem růstu budou kvůli poklesu dynamiky mezinárodního obchodu výdaje domácností. Neměla by se tedy změnit hospodářská politika, která byla dosud výrazně orientovaná na export?
Osobně si myslím, že by se měnit neměla. Ačkoliv pozorujeme jisté zpomalení na velkých nových trzích, tak hospodářský prostor v těchto zemích zůstává příliš významný. Navíc italským podnikům by k posílení své výroby stačilo najít jednu, a ani nutně velkou, tržní niku. To je hlavní výzvou do budoucnosti: v Itálii je stále velká výrobní kapacita mimořádného zboží, které si však musí najít svá odbytiště. A jsem přesvědčen, že v Itálii stále málo firem zná tak zajímavou a současně blízkou zemí, jakou je Česká republika. A je na italské vládě, aby posílila exportní strategie.
V uplynulých měsících se na případu burzovního propadu v Číně a obtíží Ruska ukázalo, že velké rostoucí trhy mohou skrývat mnoho nestabilních prvků. Může tak Evropa stále hrát významnou roli v italské exportní strategii?
Já mám odlišný pohled na věc. V posledních letech Ipsos otevřel své pobočky v patnácti afrických zemích. A učinili jsme tak na poptávku velkých mezinárodních společností, jež se začínají soustřeďovat do těchto oblastí. V těchto zemích začala totiž vznikat střední třída, která je z obchodního hlediska zajímavá i pro evropské podniky. Ačkoliv některá rychle se rozvíjející hospodářství ztratila trochu na dynamice, tak tyto země mají tak obrovskou populaci, že se automaticky stávají velkou příležitostí pro italské podniky. A to platí i pro výrobky zcela exkluzivní kvality. Stačí si vzpomenout, že pro Ferrari se rychle rostoucí země, např. Čína, stávají zásadními trhy.
Jen před pár lety patřila Itálie k nejvíce proevropsky laděným zemím EU. Dnes na italské politické scéně hrají významnou roli euroskeptická hnutí jako H5H či pravice vedená leaderem Ligy severu Matteem Salvinim. Je podle Vás možné, že se do Itálie vrátí pozitivní vztah k Evropě?
Podle mého názoru to možné je. Doteď si mnoho osob, již by chtěli vystoupit z eura, neuvědomuje náklady takového rozhodnutí, o kterých v naší zemi nikdo nemluví. Navíc v Itálii je část veřejnosti, která je sice velice kritická k současným evropským institucím, ovšem současně nechce opravdu vystoupit z eurozóny. A tento postoj se promítá i do našich demoskopických výzkumů: 71% Italů je k euro kritická, ovšem 60% si současně myslí, že za dvacet let bude euro rozhodně přínosem pro zemi. A podobně to je i s evropskými institucemi.
Hlavní silou na italské politické scéně za posledních dvou let byla Demokratická strana (DS), která se však v poslední době zdá v obtížích. Může podle Vás DS udržet své současné voličské a mocenské pozice i v budoucnosti?
Ve srovnání s volbami do Europarlamentu, DS ztratila milion voličů, již přešli k H5H či se voleb nemíní účastnit. Nicméně celé italské voličstvo je v pohybu, a k DS přechází část voličů pravého středu a přináší sebou své požadavky. Mezi funkcionáři DS dnes panují hluboké rozdíly, ovšem mezi voliči tomu tak není, protože došlo k obměně. Noví voliči strany jsou ve velké syntonii s premiérem Renzim, a proto eventuálních odchod představitelů levicového křídla strany nebude mít na její preferenci výraznější dopad. Navíc ti představitelé nemají za sebou mnoho voličů: nespokojení levičáci mají tendenci volit H5H. Potvrzuje se tak celková voličská likvidita, která není patrná jen dle počtu voličů, ale především dle jejich struktury. Ve srovnání s minulostí, pro strany existují významné příležitosti, protože jsou v pohybu miliony voličů, již nejsou ochotni dávat bianko šek. Voliči prostě experimentují s menší smyslem pro věrnost vůči stranám, které volili v minulosti, a rozhodují se teprve při každém volebním klání, zda jít volit a komu dát svou preferenci.
Zdroj fotografie: Italské velvyslanectví v Praze
