V pátek 15. dubna se ve Smetanově sále Obecního domu v Praze odehraje koncert orchestru Filarmonica della Scala, pod taktovkou slavného jihokorejského dirigent Myung-Whun Chunga. Na pořadu budou symfonie Mozarta a Mahlera. O koncertu jsme mluvili s Alenou Nachtigalovou, jednatelkou společnosti Nachtigall Artists, pořadatelem koncertu.
Jak Vás napadlo uspořádat v Praze koncert orchestru Filarmonica della Scala?
Byla to společná myšlenka, asi před rokem a půl, po setkání s novým italským velvyslancem v Praze Aldem Amatim. Já jsem získala od orchestru možný termín a společně jsme začali hledat podporu projektu. V přápadě koncertů, které jsou součástí turné, je nutné začínat s přípravami s velkým předstihem, někdy i dva až tři roky předem. A za pomoci pana velvyslance, UniCredit Bank, Generali, Brembo a Hl. Města Prahy jsme dokázali zařadit pražský koncert právě do letošního turné Filarmonica della Scala.
Bylo obtížné přivést do Prahy tak důležitý orchestr? A bylo by to možné bez institucionální podpory?
To by zajisté možné nebylo, a to kvůli nákladům a ekonomické udržitelnosti. Je nutné si uvědomit, že v Praze máme vhodné koncertní sály s maximálně 1,2 tisíc míst, zatímco jiné metropole ve střední Evropě, např. Vídeň, Mnichov či Budapešť, mají sály i s tisícem míst navíc. Praha má krásné sály: Rudolfinum, Obecní dům, se zmíněnou kapacitou, dále větší, multifunkční – Kongresové centrum, či Forum Karlín, ale poslední dva se mi zdají pro tento projekt nevhodné.
Tři týdny po koncertu začne festival Pražské jaro. Je obtížné pořádat samostatné koncerty, jak dělá Vaše společnost, když je celá oblast hodně poznamenána velkými festivaly?
Praha je jedinou metropolí střední a západní Evropy, kde se nepořádají koncerty významných orchestrálních těles mimo velké festivaly, např. Pražské jaro či Dvořákovu Prahu. Jsou limitovány do krátkého období, až na výjimky nezařazují projekty mimo svůj časový rámec. Já se považuji za vášnivou posluchačku vážné hudby, ale v rámci Pražského Jara se mi podaří navštívit zhruba tři – čtyři koncerty. Samozřejmě do Prahy přijíždí důležití interpreti a dirigenti, ale jen vzácně celá orchestrální tělesa. Ačkoliv se naše společnost zaměřuje hlavně na velké operní hvězdy, velké orchestry světa jsou určitě lákadlem.
A jak reagují sponzoři na žádosti o podporu koncertů probíhajících mimo hlavní Festivaly?
Naší hlavní výhodou je, že pro každý koncert můžeme hledat jiného generální (hlavního) partnera. Nejsme tak svázáni s jedním generálním partnerem, jako jsou významné Festivaly.
Doteď jsme mluvili o zahraničních orchestrech, jež jezdí do ČR. Vaše společnost ale také připravuje projekty s vystoupením českých orchestrů v zahraničí. Kromě proslulé České filharmonie, jaká je poptávka po českých tělesech?
Poptávka je stále vysoká. A také české orchestry se stále více otevírají světu. Trochu paradoxně je situace lepší v regionech. V hlavním městě je totiž orchestrů mnoho a někdy se personálně překrývají, ale v každém případě, zájem je velký.
Jak jste již zmínila, Vaše agentura se zaměřuje na operní hvězdy. Jak jste dokázala uspět na trhu, který je prakticky globální?
Začátky nebyly úplně jednoduché, museli jsme dokázat, že jsme spolehliví. Smluvní podmínky byly daleko přísnější. Museli jsme předkládat záruky, finační i pořadatelské. Toto se nám daří, prokázali jsme velkou spolehlivost a organizační schopnosti, o vystoupení v naší koncertní řadě je veliký zájem. Velmi důležitá je kontinuita, personální stabilita. Ve velkých agenturách se na projektu, jehož příprava trvá dva – tři roky, vystřídá několik osob. U nás, já a můj produkční. Důležité jsou samozřejmě dobré osobní kontakty. Je nutné se dobře orientovat a znát vlivné osobnosti oboru.
A jak tedy vnímá Vaše projekty svět opery?
Operní interpreti, kteří s námi ještě nebyli v Praze, by chtěli přijet, a kdo tady již byl, tak by se chtěl vrátit. Mezi zpěváky jsme dobře známí svou péčí, věnujeme se jim prakticky od momentu, kdy vystoupí z letadla, až do jejich odletu. A v případě těch nejznámějších je nutné se obrnit trpělivostí: například na Cecilii Bartoli jsem musela čekat devět let. Nyní se ráda vrací téměř každý rok!
Jakou roli má italská opera v současných repertoárech?
Nejznámější operní árie pochází z italské opery, ze zpěvnosti jazyka, od baroka po 20. století. Nejslavnější árie se staly lidovými popěvky, hity doby. Role italské opery je nezastupitelná.
Zdroj fotografie: Nachtigall Artists
